TJ Žďár nad Sázavou B
SKST Třešť B
Krajský přebor II. třídy
ST Velké Meziříčí B
SKST Třešť B
Krajský přebor II. třídy
SKST Třešť A
TJ Sokol Lanžhot
3. liga, skupina D
SKST Třešť A
TJ Jiskra Strážnice
3. liga, skupina D
Podobně jako jinde se i v Třešti hrál stolní tenis na různých místech, zvrat nastal po roce 1960, kdy byl dán do provozu Dům pionýrů a mládeže v rekonstruované budově v zámeckém parku. Kromě kluboven a dalších prostor zde byl i sál, do kterého se vešly 3 stoly na stolní tenis. V případě tréninku byl stavěn i čtvrtý stůl. V těchto podmínkách zde začaly pracovat kroužky stolního tenisu dětí pod vedením pánů Kopuletého a Šína. Brzy zde dvakrát týdně začali trénovat i hráči oddílu stolního tenisu dospělých, zapojili se do okresních soutěží a o víkendech zde hráli svá mistrovská utkání. Byli to např. hráči Kopuletý, Šín, Štefan, Obořil, Satrapa, Šmíd, Dvořák, bratři Sklenářové, Beran, Prokop, Zuda, Doubek a další. V polovině šedesátých let došlo i k několika mezinárodním utkáním, kdy do Třeště přijeli hrát stolní tenisté z Vídně a je třeba dodat, že naši hráči jim byli víc než zdatným soupeřem. Tyto návštěvy byly vždy dvoudenní a byly spojeny s přátelskými posezeními. Někdy přijeli hráči Vídně do Třeště i dvakrát za sezónu. Problém byl naopak s možností reciproční návštěvy a utkání ve Vídni, ke které byl náš oddíl zván. V té době nebylo vůbec jednoduché vyjet do zahraničí. Situace se začala měnit těsně před rokem 1968, kdy se u nás měnilo politické ovzduší a tak nakonec 31.5.1968 odjela asi patnáctičlenná výprava na čtyřdenní pobyt do Vídně. Pro některé účastníky to byla vůbec první návštěva zahraničí. Kromě dvou utkání hostitelé zajistili prohlídku Vídně, návštěvu Prátru, přátelská posezení apod.. Výprava se v pořádku vrátila 4.6.1968 a nikdo netušil, že to bylo naposledy a kdyby se zájezd měl uskutečnit o tři měsíce později, už by k němu po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy nedošlo.
Od roku 1970 došlo postupně k většímu navýšení kvality tréningu v kategorii mladších žáků a zejména žákyň. Muži hráli svá mistrovská utkání v KP II.třídy a další družtva OP ve stále stejném složení a bylo dobré, že v některých utkáních dostávali příležitost vedle nich hrát i žáci. Markantní vzestup výkonnost nastal v kategorii mladších žákyň. Děvčata trénovala s chlapci a především s muži a tím se zvyšovala jejich výkonnost. Byly to Naďa Vobrová a Jana Šmídová, které hrály útočný stolní tenis včetně oboustranných topspinů, dále Milada Konečná s perfektní obranou a trochu jinak hrála i Dagmar Vobrová, která používala tzv. antitopspinový potah a protihráčku vždy "upinkala" a potom většinou udeřila. Dobrý trénink, ale zejména možnost hrát s různými partnery jsou podmínkou úspěchu v tenisu, ale i stolním tenisu. Proto také hned od počátku jezdili chlapci (Angelis, Hošek, Janák, Beran ml.) a samozřejmě děvčata (sestry Vobrovy, Konečná, Šmídová) po všech turnajích v ČR a přebory okresu byly jejich záležitostí. Pokud jde o děvčata ta se začala prosazovat v soutěžích v rámci kraje a dokonce i ČR. Nazrál čas začít hrát dlouhodobou soutěž a protože žactvo takovou soutěž nemělo, tak v roce 1973 začalo hrát družstvo děvčat divizi žen a mělo zde historicky nejnižší věkový průměr 12 let. Už tento fakt psychicky působil na soupeřky a účinná byla i skutečnost, že každá z těchto děvčat hrála něco jiného. Po třech sezónách potom dokonce tuto divizní soutěž děvčata vyhrála, kdy v posledním zápase deklasovala do té doby vedoucí mužstvo v Ostrožské Nové Vsi 10:0 a to znamenalo postup do II. ligy. Soupeřky z Moravské Slavie "B", Zlína "B", Břeclavi, Otrokovic, Prostějova "B", Zbrojovky "B" a další vystřídala "áčka" výše uvedených oddílů a přibyla i silná družstva ze severu Moravy jako Přerov, Havířov, NHKG Ostrava, Bohumín, Kateřinky a další. I v této druhé nejvyšší soutěži dosahovalo družstvo hned od počátku vynikající výsledky a v sezóně 1976/77 mu o vlásek unikl postup do extraligy. Dobře si v té době vedli i muži v KP II.třídy, kde měli za soupeře Tišnov, Žďár n.S., Popůvky, Velké Meziříčí, Suchohrdly, Jihlavu, Jimramov, Náměšť a Jemnici. V Konečné tabulce se např. v roce 1974 umístili na 3. místě. Další mužstvo mužů vyhrálo v roce 1976 okresní přebor a postoupilo do vyšší soutěže. Jeho základem byli mladí hráči - Hošek, Janák, Beran, doplněni zkušenými Kopuletým a Obořilem.
Třešť se tak postupně stávala prostřednictvím stolního tenisu jeho známým cetrem, kam přijížděla družstva z celé Moravy a mladí hráči Třeště expandovali prostřednistvím různých turnajů do celé ČR. Nebylo divu když v letech 1974 a 1975 pověřila komise mládeže ÚV ČSTV pana Josefa Vobra uspořádáním čtrnáctidenních prázdninových soustředění nejlepších juniorů ČR v Třešti. Pro tyto účely byla vybudována herna s 10 stoly ve velké tělocvičně ZŠ a kromě trénování byl pro účastníky zajištěn i doprovodný program, výlety do okolí atd.. Pro místní zejména mladé stolní tenisty bylo velikou výhodou, že mohli s těmito juniory a juniorkami trénovat. Na závěr těchto soustředění byl vždy uspořádán veřejný turnaj. V roce 1974 se ho zúčastnilo 105 soutěžících z Ostravy, Českých Budějovic, Brna, Blanska, Kunovic, Zlína a dalších měst. Skutečnost, že Třešť prostřednictvím stolního tenisu pravidelně navštěvovali hráči z mnoha měst z celé republiky měla svůj význam pro město jako takové a tento fakt zůstal a bohužel dodnes zůstává nedoceněn. Přesto se za ním skrývají stovky a tisíce hodin dobrovolné práce organizátorů, trenérů a aktivních hráčů. Navíc nejde jen o volný čas který tomuto sportu a jeho prostřednictvím i propagaci města věnovali a věnují. Velice často museli nést náklady na cestovné z vlastní kapsy. Prakticky na všechna mistrovská utkání, přebory a turnaje vozil děvčata, ale i chlapce pan Josef Vobr a současně je v nich vedl jako trenér. Původní dohoda s místní TJ Slavoj byla, že TJ bude platit jenom cestovné a vše ostatní zajistí Dům pionýrů a mládeže nebo sami hráči či jejich rodiče. Navíc to platilo jen pro mistrovské soutěže a účast na turnajích jednotlivců, kterých byly každým rokem desítky, placeny nebyly. Tento neudržitelný stav trval a ještě se prohloubil v roce 1976, kdy byl Slavojem odmítnut i minimální příspěvek na benzin. Celou situaci velmi dobře popsal sportovní redaktor Pavel Řehák v článku "Třešťská svatba, aneb rozum pro dobrou věc." V článku zdůraznil, že kdyby existovala v republice nebo Evropě soutěž žákyň čtyřčlenných oddílových družstev Třešť by ji vyhrála. V tomto roce také odešly Milada Konečná, Jana Šmídová a Dagmar Vobrová studovat na Gymnázium do Telče a Naďa Vobrová byla vybrána do vznikajícího Střediska vrcholového sportu ve Vlašimi, které vedl trenér národního mužstva žen pan Šváb a zde také studovala na Sportovním Gymnáziu. Nejprve ještě dojížděla hrát domů a potom hrála za Vlašim extraligu. Přesto, ale družstvo pokračovalo úspěšně v soutěži ještě několik let. Doplnily ho M. Konečná a Alena Šmídová, mladší sestry stávajících dvou hráček, dále Hana Vychytová a další.
V roce 1977 se vyřešil i problém s financováním oddílu jak o tom píše ve výše zmiňovaném článku redaktor Řehák. Již dva roky v Třešti působil jako trenér a hráč bývalý člen Startu Jihlava pan Milan Doubek a byl to zřejmě on, kdo domluvil přechod celého oddílu do této TJ. Třešť tak byla prakticky vymazána z mapy stolního tenisu i když i nadále oddíl trénoval a hrál v DPM Třešť a byli to stejní hráči a hráčky, kteří ale formálně reprezentovali Jihlavu. Postupně se také vytrácely dobré výsledky v soutěžích žen. Hráčky základní sestavy dostudovaly střední školu, tři z nich odešly studovat vysokou školu, přestal být čas na trénování a objíždění turnajů. Muži stále hráli na stejné úrovni KP II.třídy, ženy ještě rok hrály II.ligu ze které koncem 80-tých let vypadly. Později se do ní na jednu sezónu vrátily, skončily na 7. místě a potom už pomalu ženský stolní tenis po více jak deseti letech úspěchů skončil.